Když se řekne Egypt, tak si člověk často představí chrámy a pyramidy. Tato místa byla navržená jako silná energetická centra, skoro jako nějaké brány nebo portály.Lidé, kteří tahle místa navštěvují jako poutníci, tak prý mohou jejich energii využít k tomu, aby se opravdu ponořili do sebe, našli léčení nebo se prostě posunuli na své osobní cestě. Ono to totiž není jen o tom, že se tam přijedete pasivně podívat jako turista. Spíš jde o to se aktivně naladit na energii toho místa a zkusit naslouchat tomu, co nám potichu šeptá, jaké má pro nás poselství.

Souhra staroegyptských rituálů a dnešních duchovních praktik je vážně pozoruhodná. Hodně staroegyptských rituálů, jak to třeba naznačují Texty pyramid anebo chrámové obřady, mířilo k hluboké proměně. Dnešní praktiky jako meditace, vizualizace, práce s energií, ty se dají vidět jako pokračování nebo novodobá úprava těch starých snah o spojení s božským a proměnu vědomí. Staří Egypťané měli své vlastní vychytané duchovní nástroje, včetně meditačních technik, používali hieroglyfy jako pomůcky k meditaci, a pracovali se zvukem i zpěvem. Spojení těhle historických praktik s dnešními přístupy může naši cestu ohromně obohatit, dodat jí ten hlubší kontext. 

Když mluvíme o „Posvátné cestě za sebepoznáním“ v Egyptě, máme na mysli víc než jen klasickou turistiku. Tady nejde jen o to pasivně si projít památky; jde o to vědomě se napojit na energie těch míst, opravdu se zamyslet a hledat vlastní smysl v symbolech a příbězích dávné civilizace. Celá tahle cesta je vlastně takový osobní rozhovor mezi poutníkem a tím posvátným místem. Každý chrám, hrobka, ba i paprsek slunce nad Nilem se tam může stát zrcadlem vašeho nitra. Pobyty zaměřené na sebepoznání jsou obvykle nastaveny tak, aby člověku pomohly prozkoumat své nitro, porozumět emocím a ujasnit si věci, často díky meditaci a reflexi. Výprava do Egypta by se tak neměla smrsknout jen na obhlídku památek; jde spíš o to ponořit se do duchovního srdce té země a zároveň prozkoumat to své vlastní nitro.